05.05.2016 – INFORMACE Z KLUBOVÉHO RAGBY
Ani v jednaosmdesáti letech nechybí Eduardu Krütznerovi elán a chuť do života. Na hřišti vysočanské Pragovky je stále jako doma. Bývalý reprezentační hráč a později trenér ragby to v mládí dotáhl až do evropského výběru. Sportovec srdcem i duší nadchl pro ragby nejenom svou rodinu.
Za jeho odhodlání mu vděčí celá generace ragbistů. K tomuto sportu se přitom původně basketbalista Eduard Krützner dostal úplnou náhodou.
„To on mě k ragby přivedl," povídal mi při našem setkání a ukazuje na ceduli s memoriálem Jana Kudrny, legendárním českým ragbistou a svým kamarádem z mládí.
Eduard Krützner hrál v té době špičkový basketbal za pražský tým Orbis. Pak vyrazil na první trénink ragby s kamarády z hygienické stanice, kde pracoval a jeho životní dráha nabrala nový směr.
„Šel s nimi na trénink do Vysočan. Byla tam taková dřevěná bouda, nic moc hřiště. Docela se mi to ale líbilo. Tak jsem řekl, že přijdu zase," zavzpomínal.
Od té doby trénoval oba sporty a rychle se vypracoval mezi nejlepší hráče. „Basket jsem hrál dál a mezi tím jsem chodil hrát ragby. Za půl roku jsem se dostal do áčka a za rok do národního týmu," přiblížil. A štěstí se ho drželo i mimo hřiště.
Trénoval pět dní v týdnu, každý den po práci. Jeho manželka ho při tom celou dobu podporovala. „Mám dobrou ženu, všechno to chápala. Vždycky když mě hledala, tak mě našla na hřišti. Na Orbisu nám dělala zápis," popisuje s úctou.
Rodák z Václavského náměstí se sportu věnoval od dětství. Vyzkoušel snad všechno, co se dalo. Až ragby se stalo jeho srdcovou záležitostí. V 60. letech ještě nebyl sport profesionalizovaný jako nyní. A české ragby bylo na srovnatelné úrovni s evropskými kluby.
Eduard Krützner alias Medák se pohyboval na špici a jako českého reprezentanta si ho brzy všimli i manažeři zahraničních klubů. Nabídek měl celou řadu, z Maroka, Německa nebo Francie. Jenže představitelé komunistického režimu byli proti.
24. srpna 1969 se měl v Německu účastnit zápasu s výběrem nejlepších hráčů Evropy. Start mu tehdy téměř překazila ruská vojska. „První vlak na západ jel 23. srpna. Maminka měla vypráno. Sbalili jsme prádlo ještě mokré a vyrazili do Hannoveru," vyprávěl.
Po zápase mu nabízeli, aby zůstal. Německé ragby ale Medáka nelákalo. „Řekl jsem, že by mě nepustili, že je u nás teďka trochu blázinec," zavzpomínal.
Trvalo ještě další rok, než mu v 70. roce komunisté dovolili opustit Československo. To už mu bylo 35 let, měl malého syna a jeho hráčská kariéra měla pomalu končit. Ve Francii nakonec strávil s rodinou tři roky, během kterých dokázal jako hrající kapitán dostat tým Olympique de Besancon do francouzské I. divize. Šlo o velký úspěch.
Domů se vrátil hlavně kvůli nemoci tchána. Ve Francii na něj nezapomněli a jako trenéra si ho povolali zpátky. V roce 1984 už měl vyřízená všechna povolení, když přišla další rána ze Sovětského svazu. Bojkot letních olympijských her v USA. Nejenom olympionikům, ale ani jemu tehdy víza nevydali.
Eduard Krützner ragby věnoval celý život. Jako hráč i trenér získal s týmem TJ Praga 11 titulů. Nejvíc ho na tomto sportu zaujala jeho přátelská atmosféra.
„Filozofie ragby je úžasná, jde o fair play a hru postavenou na přátelství," vysvětlil s tím, že i když se sport během let zrychlil a zprofesionalizoval, přátelství zůstalo.
Neznalému pozorovateli se může zdát, že drsný sport, jako je ragby, nemůže mít s fair play moc společného. Na to má Eduard Krützner jednoduchou odpověď: „Kdyby lidi přestali dodržovat fair play, bylo by jich víc ve špitále než na hřišti."
Nadšení pro ragby šíří Medák dál. Vedle řady hráčů Pragovky, které vytrénoval, strhl k lásce pro sport i svou rodinu. V jeho trenérských šlépějích pokračují oba synové. Jeho dvě vnučky jsou reprezentantkami České republiky v ragby. Naděje vkládá i do nejmladšího vnuka Eduarda, už devátého tohoto jména.
A co by přál českému ragby do budoucna? „Aby se dostalo na svou dřívější úroveň."
- byl kapitánem československé ragbyové reprezentace, zahrál si v evropském výběru, jako hráč a trenér nasbíral se svým klubem RC Praga 11 titulů
- v 70. letech působil jako hrající trenér francouzského klubu Olympique de Besancon
- Československo a posléze Českou republiku zastupoval v evropské ragbyové federaci FIRA-AER
- letos získal cenu Českého klubu fair-play za celoživotní postoj a byl uveden do Síně slávy Olympijského výboru
zdroj. prazsky.denik.cz
(swa)