​Kam přišel, tam zakládal ragby. Rozhovor s Karlem Gamanem

Karel Gaman s míčem při přeboru republiky v dorostu v roce 1961, zápas Ostrava versus Vyškov

Tomáš Garrigue Masaryk se zasloužil o stát, stojí v prvorepublikovém zákoně. Až se bude sepisovat publikace 100 let českého a československého ragby, uvede se v ní: Karel Gaman se zasloužil o ragby.

Tak obrovský kredit má v tuzemské ragbyové komunitě ten drobný, neúnavný, zarputilý, dobrosrdečný chlapík. Zakladatel havířovského klubu, hráč, trenér, člen STK, funkcionář a ragbyový publicista se sportu se šišatým míčem věnuje desítky let. Příští týden oslaví Karel Gaman 80 let.

ŽIJE RAGBY NAPLNO

Ještě pořád věnuje práci pro klub a pro ragby obecně hodiny denně. Ve své kanceláři na havířovském stadiónu nebo doma. „Od samotného založení od roku 1966 je srdcem našeho klubu," říká o něm sportovní ředitel RC Havířov Patrik Kovács. „Je to člověk, který žije ragby naplno. Prožívá ho celé ty roky," uvádí o Karlu Gamanovi uznale Eduard Krützner starší, československá ragbyová legenda.

Mimořádný přínos havířovského nestora pro tuzemské ragby vyzdvihuje i někdejší kapitán české reprezentace Tomáš Krejčí. „Je jako Ondřej Sekora," přirovnává ho s úsměvem k samotnému zakladateli ragby v Československu. „Karel dal dohromady tým, nalajnoval, odehrál, odpískal, odkoučoval a ještě vše uklidil."

„Považoval jsem za samozřejmé, že se budu pracovat pro ragby a další lidi, abych jim umožnil podobné zážitky s hrou a ragbyovým prostředím, jaké jsem zažil sám."

Širší ragbyová veřejnost zná Karla Gamana především díky jeho skvělé publicistické práci. Dlouhá desetiletí komentuje dění v tuzemském i ve světovém ragby v regionálních i celostátních médiích. I nyní na webu havířovského ragby přináší čerstvé výsledky a statistiky a erudované komentáře a postřehy.

NAPLŇUJE RAGBYOVÉ HODNOTY

„Karel je pro mě člověk, který v našem ragby naplňuje ragbyové hodnoty, nezištně věnuje čas a energii klubu, unii a také veřejnosti ragbyovým zpravodajstvím," uvádí Antonín Brabec, někdejší Ragbista roku, manažer vzdělávání ČSRU a televizní ragbyový komentátor.

Karel Gaman stále působí v roli sekretáře havířovského klubu. „Je jako moudrá knihovnice. Když potřebujeme najít něco o pravidlech či přestupech nebo řádech, vždy to ví, nebo si najde cestu, jak to dohledat," konstatuje Patrik Kovács.

Karel Gaman se za roky v ragby ohlédl v zajímavém rozhovoru. Stojí opravdu za to. Pěkné čtení.

Karle, jak si se dostal k ragby?
S ragby jsem se poprvé setkal už počátkem padesátých let v Petřvaldě, kde jsem bydlel, byli to vojáci pomocných technických praporů PTP (komunisty perzekuovaní mladí muži, kteří se často provinili jen „nevhodným původem" – pozn. autora), kteří tehdy pracovali na šachtách, trénovali a hráli ragby po zaměstnání. Ten vojenský klub nebo spíše zájmový kroužek založil a trénoval Milan Bělohlávek. Jako kluci jsme samozřejmě hned začali hrát ragby po svém s fotbalovým míčem.

Jaké bylo ragby v době, kdy si začínal?
Rozhodně méně kontaktní, nějaké rucky tehdy nikdo neznal, ale byly zase jiné věci, třeba vytváření hráze hráči, který v autovém seřazení chytal míč, aby na něho soupeř nemohl, dnes se to píská jako obstrukce, a žádná metrová mezera neexistovala. Pro míč si skákač musel hezky sám vyskočit. Koncový hráč autového seřazení se mohl postavit, jak daleko chtěl, pokud mu vhazující dokázal míč hodit, dnes je seřazení omezeno čárou 15 metrů.

Také bylo dobré nechat se vyrazit do autu, vhazovalo mužstvo držící míč, pravidla takové vyražení brala tak, jako by míč do autu dopravil soupeř. Nejhorší to ale měly mlýnovky, ty sebou musely pěkně mrskat, linií ofsajdu ve mlýnech byl míč, takže jak rváčci, kteří se mohli odvazovat, tak soupeřova mlýnovka, jen čekali, až soupeřova mlýnovka sáhne na míč, a už po ní skočili jak tygři.

No, bylo to ragby víc běhavé s přihrávkami, ale také s kupou kopů, protože aut se vhazoval na místě, kde míč přešel čáru, takže se dala snadno přenést hra.

Ale ragby je, pokud jde o pravidla velmi progresivní, pravidla se stále upravují, takže to hráči nemají jednoduché. Ostatně neměli to jednoduché ani kdysi, když se někdy v šedesátých letech ptali novináři jednoho francouzského internacionála, co říká novým pravidlům, odpověděl: „Mně je to jedno, já jsem pořádně neznal ani ta stará."

Jako malý kluk si potkal ragby u zmíněných pétépáků. Co bylo potom?
Vojenské petřvaldské ragby jsem si připomněl na učilišti v Ostravě, kde hráči Vítkovic (předchůdce Lokomotivy Ostrava a Sokola Mariánské Hory) založili kroužek, když jsem viděl náborový letáček. Okamžitě jsem zareagoval a přihlásil se. Už tehdy mě chytlo organizování a v podstatě rok, po který kroužek existoval, jsem se zabýval sháněním hráčů a organizací. Udržet kroužek se nepodařilo, zahráli jsme si s vítkovickým dorostem jeden zápas a po prázdninách už nás zůstalo jen pár a přešli jsme do Vítkovic.

S VŽKG (TJ Vítkovické železárny Klementa Gottwalda) jsme na podzim 1959 v Gottwaldově (Zlín) získali mistrovský titul, když jsme ve finále porazili pražské Dynamo (Slavia). V dalších dvou letech mi z dorosteneckých přeborů republiky ke zlatu přibylo ještě stříbro a bronz." Organizační nákaza a krédo někdejšího trenéra Zbrojovky Brno Viktora Šťastného: „Ragbisté jsou jako věrozvěstové, kam přijdou, tam zakládají ragby," působily i nadále, při Orlovském gymnáziu jsem ustavil družstvo dorostu, které se v roce 1961 dokonce zúčastnilo krajského přeboru (Lokomotiva Ostrava, Orlová a Dukla Bratislava).

Hrál jsem mlýnovku po celou svou hráčskou kariéru, kterou přerušila vojna v Plzni a pak čtyři roky večerního studia gymnázia a pak období v Havířově do roku 1972, kdy jsme ustavili první družstvo mužů. Pak jsem se ke hře vrátil, ale to už po třicítce bylo spíš do počtu.

Ovšem nebyl jsem jen trenér. V osmdesátých letech jsem převzal funkci předsedy Severomoravského svazu ragby a k tomu funkci místopředsedy Československého ragbyového svazu, od roku 1978 jsem se už sportu a tělovýchově věnoval profesionálně, když jsem převzal funkci tajemníka TJ Slavia Havířov, v té době největší tělovýchovné jednoty v okrese Karviná. Současně jsem fungoval jako sekretář oddílu a zorganizoval čtyři mezistátní zápasy Československé reprezentace v Havířově a turnaj reprezentačních juniorských týmů socialistických zemí Družba. Organizoval i jeden výjezd české reprezentace do Maroka. Dnes působím v STK pro Moravu.

Karle, máš ragbyový okamžik, který ti utkvěl v paměti?
Je jich samozřejmě víc. Kromě finálového zápasu a přebornického titulu v roce 1959, to bylo v roce 1968 utkání Poháru národů FIRA v Praze proti Francii 6:19, za kterou hráli hráči jako Villepreux, Bonal, Lux, Lacaze, Puget, Yachvili, Plantefol a další, kteří v témže roce nastupovali v zápasech Tournoi de Six Nations a zápasech proti Novému Zélandu, Austrálii a Jižní Africe.

Ohromný zážitek byl také zahajovací ceremoniál MS 2015 na Twickenhamu, ale nejúžasnější to bylo vždy před zápasy v Cardiffu, kdy spolu se světově proslulými mužskými sbory zpívá pod vedením sbormistra celý stadion.

A nesmím zapomenout na naše klubové zápasy pražské kvalifikace o postup do ligy v roce 1984, kterou jsme po čtyřech neúspěšných pokusech suverénně vyhráli, když jsme porazili Slavii 22:0 a Říčany 37:7 a hlavně finále extraligy v roce 2012 v Říčanech, které jsme sice prohráli, ale byl to náš dosud největší úspěch.

A zápas reprezentace, který „máš v sobě"? Kdy si byl opravdu hrdý na výkony národního týmu?
Tož byl to právě ten zápas proti Francii z osmašedesátého a pak mne svými výkony velmi zaujala děvčata do 18 let na loňském evropském šampionátu v Praze.

S kým tě v ragby pojí pevné pouto?
Jsou to samozřejmě kolegové z klubu, z většinou z nich to táhnu od šedesátých let, kdy jsem je vedl jako žáky nebo dorostence. Ale tím osudovým byl trenér a skautský vedoucí Sláva Moravec, zemřel v roce 1999, osobnost, která silně ovlivnila život a postoje těch, které vedl. Na každém zanechal stopu. Já například, jsem považoval za samozřejmé, že budu do dalších investovat čas a schopnosti. Považoval jsem za samozřejmé, že se budu pracovat pro ragby a další lidi, abych jim umožnil podobné zážitky s hrou a ragbyovým prostředím, jaké jsem zažil sám. Prostě, vracím v Havířově jiným, co tehdy do nás investovali Sláva a další funkcionáři.

Roky informuješ o dění v ragby, kolik článků si už napsal? Můžeš uvést nějaký extra zajímavý archivní? Co tě na tom baví?
Jéééé těch bylo! Ten první, který se týkal ragby, vyšel v ostravském vydání Mladé fronty v roce 1960 a měl kritický ráz, reagoval na vyhození ragby z TJ VŽKG. Pak jsem spolupracoval s ostravskou mutací deníku Československý sport a krajským deníkem Nová Svoboda, se zaniklým týdeníkem karvinského okresu, ale moje publikační činnost skončila zastavením spolupráce deníků s dopisovateli. Dnes publikuji jen v havířovských Radničních listech. S příchodem internetu zajišťuji naše klubové webové stránky.

Těch článků jsou už tisíce a nějaký zajímavý, tak to si nevzpomenu, ale nejspíš to budou reporty z návštěv zápasů v zahraničí. Baví mne na tom asi to co tebe, prostě psaní a publikování je naše hobby, ne? A abych nezapomněl, napsal jsem také klubové ročenky k 10 a 30 letům klubu.

Karle, proč jsme teď v ragby, kde jsme? Myslím třeba reprezentaci v patnáctkách.
Jsme především fotbalová a hokejová země, a vlastně dnes už také florbalová, ale to je jen jiná podoba hokeje. Takže potenciálních talentů se do ragby dostane minimum. Máme tudíž nízkou členskou základnu a z té se nedá vyprodukovat široká špička. Zkušenost mi říká, že potřebujeme 100 nováčků, aby z nich po čase vyrostlo 10, a to je možná moc, velmi dobrých až špičkových hráčů. A potřebujeme dalších sto takových, aby vyrostlo deset skutečně vynikajících reprezentantů. Zákon pyramidy funguje neúprosně.

Jak to vylepšit? Co chybí českému ragby?
Plný profesionalismus, dnes už asi jiná cesta není.

Kde by si rád viděl české ragby?
Samozřejmě alespoň tam, kde kdysi byl, tedy v evropské špičce, v evropském šampionátu. A třeba aby se jako Portugalsko probojovalo alespoň do základní skupiny MS.

Jak často chodíš na stadion v Havířově?
Jsem sekretářem klubu, v sezóně, dokud byla žena zdráva, jsem byl na sekretariátu denně, teď přes zimu se snažím držet alespoň jeden úřední den. Jinak jsem na stadionu při všech zápasech a turnajích od mládeže po muže, zajišťuji veškerou administrativu zápasů.

Těšíš se na MS? Kdo vyhraje? Komu fandíš?
A kdo z ragbistů by se netěšil? Jako vítěze bych viděl domácí Francouze, a těm také fandím a doufám, že budou hrát pohledné „přihrávkové" ragby, že se projeví francouzský esprit, že to nebude to dnešní ošklivé těžkopádné nepohledné kontaktní ragby jedna přihrávka – ruck – box kick, to by mě vzal čert!

Karel Gaman (79), RC Havířov

Narozen v hornické rodině 27. ledna 1943 v Orlové. Dětství a mládí prožil v hornickém Petřvaldě. Podobně jako tisíce dalších přišli i jeho předkové v rámci mohutné migrace z Haliče do oblasti ostravského regionu v období rozvoje těžkého průmyslu v 19. století. Halič tehdy byla součástí rakouské monarchie. Karlův pradědeček si z Wieliczky u Krakova, kde pracoval v solném dole, na Ostravsko „přivezl" příjmení Gamon. To ale rakouští úředníci při zápisu změnili na němečtěji znějící Gaman.

Přeloženo z angličtiny: Gaman je japonský výraz zen-buddhistického původu, což znamená „snášet trpělivě a důstojně zdánlivě nesnesitelné". Termín se obecně překládá jako „vytrvalost," „trpělivost" nebo „tolerance." „A když k tomu přidáš Karel, pak není co řešit," usmívá se Karel Gaman.

Petr Býma
media@rugbyunion.cz

1959 a TJ Vítkovice jako přeborníci republiky, Karel Gaman je dole třetí zleva

1966, žákovské družstvo Havířova s trenérem Karlem Gamanem (vpravo)

1998 a turnaj O šišku tlačenky ve Vyškově

2009 a oslava 50 let od zisku mládežnického titulu (Karel Gaman v červené košili)

2013 a Valná hromada RC Havířov, Karel Gaman s medailí ČSTV za zásluhy

2017: s André Treplem po přátelském utkání s London French

2022: při cvičení s dětmi

2016: Při vyhlášení ankety Ragbista roku 2015 s odchovancem RC Havířov Lukášem Rapantem a dalšími hráči