30.03.2022 – NEJVYŠŠÍ SOUTĚŽ RAGBY XV
Vyškovský rojník Miroslav Procházka v březnovém zápase proti Říčanům. Foto: Martin Flousek
Dotáhne si tkaničky u bot, nasadí přilbu a do úst vsune chránič.
V barvách svých spolubojovníků je připraven vyrazit na zteč. Miroslava
Procházku, legendu vyškovského ragby, čeká další tvrdý extraligový zápas.
Metallica, Havel a pracovní sobota
Vyhlášený dříč s dynamitem v nohách stříhá metr na hřištích se dvěma háčky
již dvaatřicet let. Hráč druhé či třetí řady začínal s ragby v době, kdy
se Václav Havel teprve rozkoukával na pražském Hradě, v Československu proběhla
poslední pracovní sobota a kapela Metallica ještě pilovala slavné Černé album. „Ragby
jsem dal celý život,“ říká špinavý, zpocený a krví potřísněný hráč ihned po
utkání březnového 2. kola Extraligy ragby XV v Říčanech.
Trenér Vyškova Pavel Pala vyslal letos třiačtyřicetiletého rojníka do zápasu s favoritem soutěže v základní sestavě. „Vážím si Mirkova přístupu, ostatním může jít příkladem,“ oceňuje schopnosti svého svěřence kouč moravského týmu.
Vojenská disciplína
Miroslav Procházka to má v krvi. Vojenská disciplína a
95% účast na trénincích není pro Prochyho, jak ho spoluhráči nazývají,
nepřirozená. Roky pracuje v armádě, na poddůstojnické pozici, mezi
zdravotníky. Vyškov je městem vojáků. „Na tréninky chodím třikrát týdně, do
toho pak ještě samostatně přidávám posilování a běhání.“
Ragbista toho za kariéru stihnul hodně. Má extraligový titul a pět druhých míst, zahrál si za českou patnáctkovou reprezentaci proti Španělsku, jako člen sedmičkového národního týmu sjezdil evropské turnaje.
Mezi ragbyové „obojživelníky“ ale patří i jinak. Připsal si starty i za slovenskou sedmičkovou a patnáctkovou reprezentaci, což mezi moravskými hráči není neobvyklé. „Ukecali mě,“ vzpomíná Miroslav Procházka. Z Vyškova hostoval v pražské Slavii či v Havířově. „V ragby jsem nikdy nerozeznával, jestli je někdo z Prahy nebo z Moravy, vždy to byli kamarádi,“ usmívá se.
Rojník, co umí nakopat
Již před lety mu těsně unikla šance na zahraniční angažmá.
Po testech ho vzali do francouzského Bellegarde, pobyt ale zrušila náhoda. „Nešel
jsem tam kvůli otřesu mozku a chvilkové ztrátě zraku,“ zavzpomíná Miroslav
Procházka. „Dodnes toho lituju.“
V nejvyšší české ragbyové soutěži mezi hráči druhé a třetí řady vynikal naprosto specifickým umem. Kopy. „Vždycky mi to prostě nějak šlo,“ podotýká skromně. Délka a přesnost jeho kopů byly natolik kvalitní, že zavilý rojník v jejich statistikách rovnocenně soupeřil s útočníky. To dobře dokládají šestnáct let staré přiložené statistiky. Miroslav Procházka je v nich ve vybrané společnosti takových kanónů jako sparťanský Petr Okleštěk, havířovský Jaroslav Tomčík či tatrovácký Antonín Brabec.
Sbírání bodů ale pro Miroslava Procházku nikdy v ragby nebylo prioritou. Ty má jinde. „U mých mezinárodních utkání v českém dresu pro mě vždycky byla samostatnou kapitolou hymna. Pokaždé jsem cítil obrovskou hrdost.“
Miroslav Procházka s ragby nekončí. Běhá, posiluje, trénuje. Zajděte se podívat na víkendový zápas Vyškova se smíchovskou Tatrou.
Miroslav Procházka (první v kleče vpravo) s týmem Vyškova na MČR v sedmičkách na Markétě
Petr Býma
media@rugbyunion.cz