Pětka roku: V Česku bojuje za budoucnost celé rodiny

Byl to historický počin v historii české ragbyové extraligy. Jihoafrický útočník Říčan Tristan Horak nasbíral v jediném zářiovém utkání 45 bodů. Jeho ofenzívní sílu odnesl nejstarší český ragbyový klub Slavia, který ve 2. kole zkrácené soutěže utrpěl prohru 0:85.

Jednadvacetiletá útoková spojka působí v Česku již dva a půl roku. Do tuzemska si přišel splnit svůj sen. „Chtěl bych se odsud probojovat do profesionální evropské nebo i světové soutěže a přivést do Evropy i svoji rodinu. Bezpečnostní situace v Jižní Africe není dobrá,“ říká v otevřeném rozhovoru pro RugbyUnion.cz Tristan Horak, který rovněž působí ve výběrovém sedmičkovém týmu pražské Dukly.

Jak si se dostal do Česka?
V osmnácti letech díky lidem z říčanského klubu, ti mi dali možnost tady hrát. Byli v kontaktu s mým trenérem na střední škole. Na těchto školách v Jižní Africe je mezi kluky nepředstavitelná konkurence, kvalita je nesmírně vysoko. S mým týmem do šestnácti let jsme vyhráli nejvyšší úroveň v provincii. Měl jsem tak možnost hrát v největších ragbyových městech země jako v Durbanu či v Kapském Městě.

Jaké je české ragby?
V Česku se s ragby často začíná až později, hráči nejsou tak rychlí a urostlí jako v Jižní Africe.

Na hřišti nastupuješ v roli útokové spojky, často řešíš situace hodně rychle, rozumíš si dostatečně se spoluhráči?
Věřím, že ano (smích). A taky že mám na hru mužstva pozitivní vliv. Jsem velice soutěživý a věřím, že se to přenáší i na tým a že se pak spoluhráči snaží víc. Vidím kolem sebe, jak se někteří spoluhráči, za dobu co tady jsem, zlepšili.

Máš tady dobré kamarády?
Potkal jsem tu úžasné lidi, berou mě jako člena rodiny. Ze začátku to ale byl problém, nemluvím totiž česky.

Co máš rád na Česku?
Je tu velmi bezpečno, nemusím se bát jít kdekoli sám nebo v noci. U nás je to naopak, proměnilo to i můj životní styl.

Myslíš kvůli špatné bezpečnostní situaci v Jižní Africe?
Ano, i když musím říct, že naší rodině se velké problémy s násilím vyhýbají, máme štěstí. Jiní moji známí ho tolik neměli. Je to můj dlouhodobý cíl zajistit mojí rodině bezpečnější budoucnost. Když se mi to podaří skrze ragby, budu moc rád. Preferuji žít v Evropě, chtěl bych, aby se i moje rodina přestěhovala z Jižní Afriky. Je těžké dostat pracovní víza nebo pas jiné země když jste z Jižní Afriky. Platí to i pro mého otce, který je odborníkem v IT.

PĚTKA ROKU
Každý den až do konce roku přineseme na serveru RugbyUnion.cz jeden příběh. Pět osobností českého ragby. Pětka jako klíčové číslo v ragby. Pět dní od pondělí 27. do pátku 31. 12. 2021.

Jak velká je rodina?
Rodiče a tři moji mladší bratři.

Ti taky hrají ragby?
Jen jeden, ten mě věkově nejblíže, ten hraje na střední škole. Všichni jsme vyrůstali hlavně v Pretorii, později jsme se přestěhovali to menšího města nazvaného Heidelberg.

Jaký je první jazyk v rodině?
Afrikánština, ale všichni mluvíme samozřejmě anglicky.

Jaký je tvůj ragbyový sen?
Hrát na mistrovství světa, od malička. Nejdříve samozřejmě za jihoafrické Springboks, pak jsem si ale uvědomil, že je možná hrát na šampionátu i za jinou zemi než tu rodnou. To je dosažitelnější. Jednou bych chtěl hrát nejvyšší úroveň v ragby.

Kde by si chtěl hrát profesionální soutěž?
Na tom mi příliš nezáleží.

Máš čas na něco jiného než na ragby?
Moc ne, kromě práce na recepci hotelu. Když mám čas, jdu většinou s přáteli ven. Nicméně teď se soustředím na ragby, třeba se studiem na univerzitě zatím nepočítám. Ragby je priorita, pokud se mi nepovede dostat se mezi profesionály, rád bych pak studoval.

Nechybí ti v práci někdy čeština?
Chybí! Lidi čekají, že na takové pozici bude automaticky Čech. Někteří jsou dost v šoku nebo i vystrašení, že nemluvím (smích). Někteří pak argumentují tím, že jsme v Česku, tak oni budou mluvit česky. Hezké je, když přijdou jako hosti Jihoafričani. Ti se pak taky nestačí divit.

Kdo je tvůj ragbyový vzor?
Můj krajan André Pollard, jednoznačně. Také Novozélanďan Dan Carter, řekl bych nejlepší útoková spojka historie. Z Jihoafričanů pak ještě Percy Montgomery či Francois Steyn. Často mám chuť hrát jako oni, nasleduji si to v televizi, pak jdu na hřiště a zkouším to udělat jako oni (smích).

Zápas proti Slavii, kde jsi nasbíral rekordních 45 bodů, se ti povedl mimořádně.
Povedl, ano, ale mluvil jsem s otcem, který sleduje každý můj zápas a ten to řekl jasně: že hrát proti silnějšímu protivníkovi, tak ten by nám věci, které jsme na hřišti dělali, neprominul. Spíš bych řekl, že nám proti Slavii vyšlo vše, na co jsme šáhli. I takové zápasy bývají.

Takže otec je tvůj největší kritik?
Dá se to tak říct! Vždy je hodně ve stresu, pokud zápas nejde on-line, dívá se pak ze záznamu. Nikdy nebyl špičkový ragbista, ale od doby co hraju, je mojí největší podporou.

Co tvoje příjmení? Máš české předky?
Začali jsme se tím zabývat, až když jsem dostal příležitost hrát ve vaší zemi. Až Češi nám řekli, že je to příjmení od vás. A opravdu, moji dávní předci přišli na jih Afriky z Česka. Nicméně já už jsem asi desátá generace…

Víš, že Jihoafričan Joel Stransky, autor rozhodujícího kopu v nastavení ve slavném finále mistrovství světa v roce 1995, které sledoval i Nelson Mandela, má kořeny v Česku?
Ano, o tom vím moc dobře. Joel je v Jižní Africe hodně populární. Je to legenda a hodně vstřícný a schopný člověk, můj otec se s ním potkal na jedné byznysové konferenci. Požádal ho, aby mi napsal vzkaz a on to bez okolků udělal. Joel navíc působí i jako komentátor ragby. Jeho masivní a rozhodující drop gól z finále je nezapomenutelný!

Ty jsi také hodně vyzdvihován právě pro svoji kopací techniku. Hodně trenérů v české extralize říká, že máš vůbec nejlepší kopy v celé soutěži.
Kopy trénuju každý den od pondělí do pátku, co nejvíc to jde. Snažím se trénovat i individuálně téměř každé odpoledne ve všední dny. Jak v posilovně, tak i kopací techniku. Motivaci mám velkou.

PB