Ital a Kanaďan v národním týmu: reprezentovat Česko je hodně emotivní

Kanaďan a Čech William Kálovec (vlevo) a Ital a Čech Alessandro Ottone Bonetti na pražské Markétě. Foto: Petr Býma

Oba mají dvojí občanství a oba hrají ragby za Česko. William Kálovec je po matce Kanaďan, Alessandro Ottone Bonetti je po otci Ital. Zatímco William hrál letos ve výběru do 18 let, Alessandro do 20 let. Oba si o víkendu společně prošli tvrdým a náročným školením individuální obrany v Praze na stadionu Markéta.

Tam se také seznámili. Pro server RugbyUnion.cz se pak ochotně rozpovídali o svém ragbyovém životě. Zatímco Alessandrova čeština je hodně „italská" neboť vyrůstal na Apeninském poloostrově, William hovoří česky plynně, protože naopak strávil více času v tuzemsku než za oceánem.

Alessandro, Wiliame, jak jste začínali s ragby?
Alessandro: Hraju od pěti let, nyní je to teda už více než třináct roků. Začal jsem v domovském městě Bergamu, na severu Itálie. Dodnes si pamatuju, jak jsem si k ragby našel cestu: byli jsme v Itálii u moře na dovolené a viděl jsem ragbisty hrát beach rugby. Okamžitě jsem propadl lásce k šišatému míči a přihlásil se do klubu blízko domova. Vyrůstal jsem v Bergamu, v Česku jsem nastálo od října.
William: Já jsem začal mnohem později, až v patnácti. K ragby mě přitáhl kamarád, který hrál. S tím jsem došel na Tatru Smíchov.

Cítíš se být víc Ital než Čech, Alessandro?
To je opravdu těžká otázka (smích). Velkou většinu života jsme strávili v Itálii, ale máma je Češka. Mám obojí občanství. Jsem tak půl napůl.

Cítíš se být víc Kanaďan než Čech, Williame?
Opravdu nevím. Pravděpodobně bych také odpověděl, že tak půl napůl. Taky mám dvojí občanství.

V jakých nastupujete pozicích?
Alessandro: Já v naprosté většině hraju jako mlýnová spojka. Nicméně opravdu hodně si užívám být na hřišti jako zadák, to mě baví! Za Pragu jsem zatím hrál čtyři zápasy, dva jako spojka, dva jako patnáctka.

William: Já jsem typický druhořadník. Ale s postupem do vyšší věkové kategorie se zřejmě posunu spíše do třetí řady, na rváčka nebo číslo osm. Na druhou řadu už asi nejsem dost vysoký, kluci mě předrůstají (smích).

Alessandro, proč hraješ rád na pozici číslo 15 tedy zadákovi?
Mám méně odpovědnosti.

Opravdu? Jako zadák?
Alessandro: Opravdu, vnímám to tak.
William: Come on!
Alessandro: Bylo to těžké, začínat v Česku jako mlýnová spojka, i proto, že čeština je opravdu těžká. Jako patnáctka mám více prostoru na běhání a méně musím sledovat signály od rojníků. Je to prostě z mého pohledu méně odpovědnosti, nejsem tak svázaný. Jako mlýnová spojka jsem svázaný herním systémem, je to méně kreativní.

Alessandro, bylo by těžší se dostat do italského národního týmu než do českého?
Ano, myslím, že ano. Byl jsem už vybrán do určitých výběrů, do patnácti a do šestnácti let. Reprezentoval jsem svůj region. Ale pak už mě nezvali.

Proto si se Alessandro odhodlal jít do Česka?
Ne, to úplně ne, ale pravda je, že jsem měl určitou inspiraci. Kamarád v mém italském týmu Rugby Bergamo 1950 hraje za Srbsko, protože má také dvojí občanství. Takže mi poradil, abych zkusil to samé. Takže jsem napsal na Českou ragbyovou unii, no a oni mě pozvali na tréninkový kemp tady na Markétu. To bylo teprve v srpnu. Okamžitě se mi tu moc zalíbilo, jak spoluhráči, tak i prostředí. Rozhodl jsem se proto zůstat teď v Česku a hrát za nároďák a za Pragovku.

Williame, bylo by těžší se dostat do kanadského národního týmu?
Nejsem si jistý, pravděpodobně ale ano. Ragby je tam dál než v Česku. Ale tady se taky posunuje.

Allesandro, jak velký je rozdíl mezi českým a italským ragby?
Jsou to dvě jiné koncepce, jak na hřišti, tak z pohledu toho jak trenéři vedou tým v zápase. Kvalita koučů v Česku je nicméně vysoká, vidím to i teď na dnešním setkání. Moc bych si přál, aby se české ragby rychle rozvíjelo.

Jaká je pozice ragby mezi ostatními sporty ve vašich „druhých" zemích?
Allesandro: Samozřejmě jedničkou je v Itálii fotbal, ale šéf tamního ragby nedávno v rozhovoru řekl, že chce vytáhnout náš sport na pozici číslo dvě. A řekl bych, že ragby je už téměř tam. Je mezi pěti nejpopulárnějšími sporty.
William: V Kanadě dominuje hokej, potom je samozřejmě lakros, populární je i basketball, ragby ale bude v popularitě mezi první sedmičkou.

Když hrajete za Česko, umíš text hymny, Allesandro? U tebe, Williame, předpokládám, že ano.
Alessandro: Umím! Poctivě jsem se ho učil. Je to pro mě velice speciální pocit, když ji slyším. Nikdy jsem nic podobného nezažil: reprezentovat zemi, být v národním dresu a poslouchat hymnu. Vždy mě to dostane úplně někam jinam. Je to opravdu hodně jiné než hrát za klub. Mít na sobě národní dres, sledovat vlajku a zpívat hymnu je pro mě hodně hodně silné.
William: Já ji samozřejmě umím. Když jsme teď hráli turnaj v ruském Kaliningradu, byl to jeden z mých nejlepších zážitků v životě vůbec: stát tam a zpívat naši hymnu.

PB