Roman Šuster: chybí nám lepší rozhodování pod tlakem, síla i rychlost

Roman Šuster

Tři těžké zápasy během pouhých sedmi dní. Čeští reprezentanti do 20 let vstřebali při prémiové účasti na mistrovství Evropy nejvyšší úrovně Championship v Portugalsku pořádnou nálož. Všechny utkání prohráli. „Domácí juniorská soutěž i extraliga jsou prostě jako příprava na mezinárodní úroveň slabé,“ zhodnotil v rozhovoru o turnaji pro server RugbyUnion.cz Roman Šuster, trenér české reprezentace do 20 let. Mladíci přesto zaujali. Experti z pořadatelské organizace Rugby Europe vysoce hodnotili zejména druhý poločas v duelu českého týmu se silným Rumunskem. Třetiřadník (backrower) Joseph Maybey byl pak dokonce vybrán i do All Stars výběru turnaje, i když na lavičku náhradníků.

Romane, co se na mistrovství Evropy povedlo?
Druhý poločas zápasu proti Rumunsku. Splnili jsme tam, co jsme chtěli, vyhráli jsme ho. Problém byl, že jsme ale v první půli dostali spousty laciných bodů, pak se to blbě dohání. I s Němci jsme v posledním zápase hráli poměrně vyrovnanou hru. Cíl byl je porazit, to se nepovedlo.

Jako nováčci jsme prohráli i úvodní zápas proti domácímu celku. Za evropskou špičkou zaostáváme, proč tomu tak je? Českým klubům se nedaří vychovávat kvalitní mladé hráče?
Klubům se to daří, v extralize i v první lize. Za příklad můžeme vzít třeba Říčany, ty to mají zmáknuto velice dobře. Daří se jim zapojovat mladé kluky do extraligového týmu, je to koncepčně velice dobře vedené. Mladí hráči určitě zvednou úroveň extraligových klubů, jestli se to ale povede u reprezentace, to už je trošku o něčem jiném.

Proč?
U mládežnických i dospělých reprezentací nestačí hrát těžké zápasy jednou či párkrát za rok, je třeba víc. Je třeba hrát více s Rumuny, Němci, Poláky. A před tím, aby proti sobě nastupovaly regiony, tedy regionální výběry v podobě v jaké je chystáme. Juniorská soutěž a extraliga jsou pro mezinárodní úroveň velmi slabé, to nestačí. Ty nám hráče na vysokou úroveň reprezentace nevygenerují. Potřebujeme, aby mezi sebou hrály regiony v rámci Česka. A pak tyto regiony ať už z Moravy či z Čech hrály s regiony z Německa, z Polska a dalších zemí. Potřebujeme také, aby reprezentace hrály více těžkých utkání.

Je znát vyšší počet těžších zápasů na hráčích U20, kteří hrají soutěže v západních ragbyových zemích? Máš jich tam poměrně dost.
Úplně neznám úrovně všech soutěží, ve kterých hrají. Rozhodně je ale vidět, že ti kluci jsou šikovní a jsou opory národního týmu. Ať už je to Adam Koblic, Alex Young, Ottone Bonetti či Joseph Maybey. Trénují víc a hrají víc a je to na nich vidět, v Česku se hraje málo.

Jak vypadal šampionát z pohledu ze zákulisí?
Atmosféra v týmu byla relativně dobrá, i když tři zápasy v sedmi dnech jsou dost. Možnost vyžití a uvolnění moc nebyla, kvůli pandemii tam byl aktivován izolační plán. Bylo to v módu zápas, trénink, trénink, zápas. Nic moc jiného dělat nešlo. Turnaj byl ale zorganizovaný naprosto bezchybně, měli jsme skvělé podmínky. V Portugalsku prostě mají i pro ragby náramné podmínky, výhodou je i počasí, hrají venku dlouho na podzim.

Kdy budeme na úrovni Portugalska?
Máme obrovské zpoždění a chabé podmínky ve srovnání s nimi. Tak abychom se posunuli, to by musel přijít nějaký velký úspěch, třeba v podobě kvalifikace patnáctkového ragby na mistrovství světa nebo účasti sedmiček na olympiádě. To jsou opravdu jediné dva výsledky, které zajímají širokou veřejnost. Pokud by se tohle stalo, tak se může stát, že se o to někdo opravdu začne zajímat a že do toho bude chtít dát peníze. V tomto momentě kdyby byly peníze, tak se můžeme výrazně zlepšit velice rychle. Nicméně dostat se na olympiádu nebo na mistrovství světa je utopie, když nemáme peníze. Je to začarovaný kruh.

Je asi více věcí, co českému ragby chybí.
Nemáme dostatečnou základnu. Bavil jsem se o tom s Rumuny a ani s těmi moc nemůžeme bojovat, jestliže my máme v každé mládežnické kategorii třeba 7 týmů, oni jich mají 35. Takže jejich základna a přístup, podobně jako třeba ta portugalská, je od nás tak daleko, že se to dá stěží dorovnat. Třeba portugalská mužská reprezentace hrává test zápasy s Japonci. My jsme na ten zápas byli pozvaní, hrálo se na stadionu pro 25 tisíc lidí, fandů bylo asi 11 tisíc. No a Rumuni hráli s opravdu dobrými Japonci vyrovnaný zápas.

Jak na to tedy výkonnostně jsme?
Jsme na dostřel Němcům, Polákům, možná Belgii či Holandsku, ale Portugalci jsou úplně jinde. Podobně jako oni jsou na tom i Španělé, hodně do toho teď šlapou i Rusové. Ti jsou taky jinde než my, hlavně kondičně. To je základ.

Můžeš to trochu rozvést?
Zrovna jsem se díval na výsledky testů a nejsou dobré ani u reprezentantů, nejlepších hráčů v Česku. Někteří členové mužské reprezentace zvednou na tři opakování a poloviční dřep třeba jen 110 kilogramů, to je velice málo. To platí i pro útočníky, zejména kvůli rychlosti. Když to hodně zjednoduším, tak vše závisí na síle svalové kontrakce. Chápu, že teď je po sezoně a že kluci teď na tom přes zimu budou pracovat, ale za tři měsíce nějaký radikální posun nepřijde. Jsme dost pozadu už kondičně.

A třeba ve srovnání právě s Portugalci?
Neznám jejich hodnoty, ale dokážu si představit, že jsou silově úplně někde jinde. A kdyby si viděl Japonce, to jsou normálně kulturisti. Síla je jen základ, to samozřejmě neznamená, že třeba naši protivníci z U20 jako Rumuni či Portugalci jsou lepší úplně ve všem. Oni jsou lepší v tom, že jsou zvyklí vše řešit pod velkým tlakem a v obrovské rychlosti. A i tehdy jsou schopni udělat dobré rozhodnutí. Je to pro ně rutina.

PB