Martin Cimprich: Vždy jsem chtěl univerzitu i ragby v zahraničí

Martin Cimprich v zápase proti Maďarsku. Foto: Martin Flousek.

Jsou to dva kamarádi, které spojilo africké dobrodružství. Nyní byl jeden z nich nachystán zaskočit za toho druhého v reprezentačním zápase ragbistů proti Maďarsku. Martin Cimprich a Matyáš Hopp, oba schopní tvůrci hry, kteří v národním týmu alternují na prestižním postu útokové spojky. „Skamarádili jsme se v Jižní Africe, kde jsme spolu odjeli studovat střední školu a hrát ragby,“ říká v rozhovoru Martin Cimprich. Právě on řídil útok Čechů proti Maďarům. Ve spíše bojovném než pohledném zápase národní tým zvítězil. Matyáš Hopp, kterého trenér Miroslav Němeček pro zranění šetřil, nakonec nenastoupil. Martin Cimprich, teprve dvaadvacetiletý mladík hraje klubové ragby ve Skotsku.

Martine, jakou soutěž na Britských ostrovech hraješ?
Hraju za Boroughmuir Bears místní Super 6 ligu, je to poloprofesionální soutěž. Nad těmito šesti týmy jsou ve Skotsku už jen Edinburgh a Glasgow, tedy špičkové týmy, které hrají mezinárodní PRO 14 neboli nyní už nazývanou United Rugby Championship. My jsme tedy hned pod nimi.

Jací hráči tam hrají?
Jsou to spíš mladší hráči a většinou ti, co se chtějí dostat do profi soutěže. Liga slouží jako takový plynulejší přechod do profi ragby. Třeba u nás v klubu je pod smlouvou asi 35 hráčů. Je to někdy boj dostat se jen na lavičku, na kterou může 23 lidí.

Kolik chodí lidí?
Za lístek se platí 10 až 15 liber, což sice není zase tolik, ale za stejné peníze se dá jít na Edinburgh či Glasgow. Někdy chodí pár tisíc lidí, někdy pár stovek. Hodně lidí přijde na zápas s rivalem Watsonians, klubu, který sídlí taktéž v Edinburghu, jen dvě stě metrů od nás. Zrovna teď jsme je porazili v zápase, kde jsem hrál.

Jaká je úroveň soutěže?
Docela vysoká, ale když jsem odcházel z Česka, šel jsem do amatérské ligy, co je pod tím. A tam je to už tak zhruba na úrovni našeho národního týmu, což je dobrá úroveň. Soutěž, kterou hraju teď, je kvalitnější a má i dost prostoru v médiích. Hráli jsme ji v létě, kdz se nehrálo nic, co by nám bralo pozornost. Už pár lidí z naší ligy odešlo do profesionálních lig v okolních zemích jako Anglie či Wales.

Jakou má pozici ragby ve Skotsku?
Číslo jedna je tam fotbal. Ragby je druhý sport, hraje se hodně na školách, Skoti ho mají rádi a jsou to velcí vlastenci, hlavně když hraje národní tým.

Co ve Skotsku studuješ?
Queen Margaret University v Edinburghu, obor finance a business management. Třikrát týdně mám trénink, ale také už pracuji: tři dny v týdnu.

Co děláš?
V oboru, abych nasbíral nějakou zkušenost, pracuji jako komerční makléř. Pomáháme firmám najít, kde si nejlépe půjčit peníze.

Zkomplikoval Brexit tvůj pobyt?
Měl jsem trošku kliku v tom, že už jsem tam čtvrtým rokem, takže se to trošku zavřelo až potom, co jsem tam přišel. Nejsem Brit, ale mám status usedlíka. Proto jsem taky mohl volit ve volbách, jako usedlík můžu, nikoli tedy do britských voleb, ale do těch skotských ano. Mají tam takové pravidlo, že kdo tam žije, tak může volit.

Jak se ti ve Skotsku žije?
Dobře, jsem tam s přítelkyní Kristýnou, oběma se nám tu líbí. Jsou tam milí lidi, práce jsou lépe placené, přitom náklady na život nejsou o tolik dražší než u nás, takže z ekonomického pohledu je to taky fajn. Skotové mají navíc opravdu hodně krásnou přírodu. Líbí se mi i historický Edinburgh. Jediné mínus je chladnější počasí, to je možná jediný důvod, že přemýšlíme nad tím jít trošku víc na jih. V Británii se nám líbí.

Jak si se tam dostal?
Už na střední škole jsem byl v Jižní Africe v Johannesburgu hrát ragby a studovat. Spolu s Matyášem Hoppem a Martinem Šenkem z Brna. Už tehdy jsem měl tendenci jít hrát ragby ven, stejně tak jako na univerzitu. Prostě mi dávalo smysl udělat to dohromady. Původně jsem chtěl do Anglie, pak jsem ale zjistil, že ve Skotsku je vzdělání pro studenty z Evropské unie zdarma a zároveň tam hrají dobré ragby. Přihlásili jsme se spolu s Kristýnou a oba se dostali na stejnou školu. Pak jsem si našel klub.

Cítíš, že si díky pobytu ve Skotsku a tomu že už tam roky hraješ, „narostl“ a jsi lepší hráč, než kdyby si zůstal tady?
Myslím si, že ano. Člověka rozvine už jen to, když jede do nového týmu, který ani nemusí být o tolik lepší než ten starý. Je to taková nová výzva. Začal jsem v amatérském týmu a krok do poloprofesionální soutěže byl těžký. Mám tam teď opravdu dobré spoluhráče, všichni kolem mě jsou stejně dobří nebo lepší než já, musím se snažit každý trénink a každý zápas. První sezonu jsem z deseti zápasů nastoupil asi do devíti, většinou z lavičky. Navíc jako zadák, mám přitom raději post útokové spojky. Druhá sezona byla lepší, z jedenácti zápasů jsem nastoupil do devíti. Z toho jsem ale čtyřikrát začínal jako útoková spojka, kde jsem si zahrál opravdu dobře. A pak jsem ještě absolvoval pár zápasů jako zadák.

A uvolňování z klubu na zápasy reprezentace?
Přátelák proti Německu jsem nehrál, protiože jsme měli soutěž a domluvil jsem se s našimi reprezentačními trenéry. Jinak když v klubu řeknu, že jdu hrát za nároďák tak dobrý. Když se v tom ale začnou vrtat a zjistí, že hrajeme úroveň Conference, tak z toho nejsou až zase tak nadšení. Na listopadový zápas Česka v Lucembursku ale přijedu.

Co kdyby přišla nabídka hrát ragby na plně profesionální úrovni?
Může se stát, že mě někdo osloví a půjdu jinam nebo výš. Nicméně v mém věku potřebuju hlavně hrát. Dostat profi smlouvu a pak sedět někde na lavičce by pro mě nebylo dobré. To bych raději zůstal na úrovni jakou nyní hraju. Nabídka ale přijít může.

Jak si začal s ragby?
Jsem odchovanec Říčan. Jako malý jsem hrával fotbal, ale když mi bylo deset let, tak tak jsme se přestěhovali do Říčan. Tam se ragby nedá přehlédnout. Je to jedno z mála míst v Česku, kde je ragby větší než fotbal.

Petr Býma, rugbyunion.cz