04.11.2021 – PŘÍBĚHY A ROZHOVORY
Trenér reprezentace a Říčan Miroslav Němeček. Foto: Martin Flousek
Ať už uděluje pokyny nebo hraje, má obrovský respekt. Trenér Miroslav Němeček přivedl minulý týden ragbisty Říčan k extraligovému titulu, už tuto sobotu povede národní tým proti Maďarsku. Vedle toho ještě hraje 1. ligu za spojený tým Říčany B a ARC Iuridica. Dvoumetrový ramenatý chasník má v českém ragby výjimečnou pozici. Roky hrál špičkovou francouzskou ligu TOP 14, zřejmě nejbohatší soutěž na světě.
Trénuješ
reprezentaci, trénuješ Říčany, hraješ první ligu, není ragby už trochu moc?
Je toho strašně moc, kdyby bylo jen tohle. Zároveň ještě vedle toho trénuju
v Říčanech všechny kategorie v rámci sportovního centra mládeže. Je
toho opravdu hodně.
Nejsou trenéři?
České ragby má personální problém. Lidí, kteří by to chtěli dělat je málo. Já
jsem v Říčanech na plný úvazek, takže se pokouším odvádět co nejvíc práce.
O víkendu, který byl od léta můj první volný, jsem byl s rodinou v Krkonoších.
Nejhorší je, že trénování zabírá od čtvrté hodiny odpolední, kdy se manželka Petra
vrací domů, takže se vždy vidíme mezi dveřmi. No a s dětmi je to podobné.
Ragby ti teda asi na jednu
stranu dává, na druhou dost bere?
Díky ragby jsme zažili to, co bychom jinak měli jen stěží, třeba 12 let ve
Francii. Uvědomuje si to i Petra. Ragby nám přineslo hodně pozitivního, jak
finančně, tak v rámci zážitků. Teď si jakoby vybírá trošku daň.
Jak jsi si užil
čtvrteční vítězství v extralize?
Upřímně ani moc ne. Nebyla to nějaká obrovská radost, spíš mi spadnul kámen
ze srdce.
Jak to?
Když si v Říčanech, v klubu, který každoročně vyhrává téměř
všechny dorostenecké kategorie, úplně všude, tak je na tobě strašná
zodpovědnost, aby si to přetavil do mužského týmu. To se poměrně dlouho
v Říčanech nedělo a úplně bylo cítit, kdy to přijde. Není možné, abychom
v Říčanech vyhrávali posledních deset let v mládeži úplně všechno, a
úspěchy A-týmu nepřicházely. Pořád tam visí takové to: tak kdy to přijde? Očekávání
bylo tíživé. Přišla úleva a teď si myslím, že se nám všem bude lépe dýchat.
Práce bude příjemnější.
A konkrétní věci,
proč letos Říčany vyhrály?
Je to zásluha toho, že máme kvalitní hráče a máme jich hodně. Takže naši hráči se mohli hodně
prostřídat a také si hodně odpočinout a být čerství na další zápasy. Široký kádr byl základ úspěchu. Pak
také určitě obrana, na kterou jsme se hodně soustředili. Když jsem v roce
2019 nastoupil v Říčanech jako kouč, tak jsme hodně pracovali na systému a
na útoku, na poziční hře. Část hráčů to nechápala, museli jsme se tomu věnovat.
Za rok či dva se to ustálilo a my se mohli věnovat obranné činnosti. Je to
vidět, v tabulce jsme inkasovali nejméně bodů, obrana v klíčových
utkáních jako se Spartou, s Vyškovem druhý poločas, částečně
s Tatrou, tam se to ukázalo.
Ve vyvrcholení
extraligy za stavu 19:12 pro Říčany se Vyškov pořád nevzdával, neměl si trochu
strach, že to dotáhne?
Obavy jsem měl, Vyškov mě překvapil. Naše taktika byla, abychom pořád
hráli, abychom co nejmíň kouskovali hru. Věděl jsem, že Vyškov bude dobře
fyzicky připravený a že jejich síla je v kolektivu. Ale nemyslím si, že
jsou úplně atleti. Jsou hodně houževnatí, jsou hodně spolu, ale pořád jsem si
myslel, že je utaháme a že pak odejdou fyzicky.
Což se třeba z mého
pohledu moc nestalo.
No to mě překvapilo, že neodešli. Byli schopni druhý poločas se zvednout a
hodně bojovat. Navíc s tím samým kádrem, se kterým odehráli celou sezonu.
Ti samí lidi, opravdu klobouk dolů před nimi.
Řekl si někdo
z Vyškova výkonem proti Říčanům o start v reprezentaci?
Kluci z Vyškova si říkají o start v reprezentaci od té doby, co jsem
u národního týmu. Těch kluků co jsem zval je snad deset, jsou kvalitní, jenže
oni prostě nejezdí.
Soustředění jsou
v Praze. Není to problém?
Ano, v tom jim rozumím. Ta cesta z Vyškova je náročnější než pro
kluky z pražských týmů. Nicméně já v tomhle nemám moc volbu.
V pražském Břevnově Na Markétě teď máme národní stadion, který můžeme
využívat i v zimě a tak ho využíváme. Má umělou plochu. Třeba kluci
z Brna, které zvu, tak ti jezdí. Z Vyškova ne. Do budoucna je pro mě
určitým impulsem Moravu oživit, a dát více tréninků tam. V covidové době
to šlo hodně špatně.
Co chystáš na sobotní
zápas s Maďarskem na stadionu Tatry Smíchov?
Jdeme vyhrát. I když bude hodně hráčů chybět, přišlo mi hodně omluvenek.
Jak to?
Čím dál tím víc mám pocit, že národní tým nepotřebuje trenéra, ale
manažera. Jde mnohem víc o to, jak dát hráče dohromady, než jak je trénovat.
Podstatnější je, kdo se na zápas sejde, než co s těmi lidmi děláš. Může
tam být top trenér, ale pokud nemá k dispozici ty nejkvalitnější hráče, tak
je stejně dokáže posunout jen o určitý kousek. Zázrak z toho udělat nejde.
I když proti Maďarsku nebudeme mít nejsilnější tým, dostanou šanci lidi, kteří
by si třeba normálně nezahráli a mají šanci se ukázat a je to na nich, jak se
k tomu postaví a zda to doženou bojovností. Proti Maďarsku by byla i skvělá
divácká podpora, kluci to pak na hřišti vnímají.
Pořád ještě hraješ
první ligu, tentokrát za spojený tým ŘíčanyB/ARC Iuridica. Baví tě to?
Spíš naskočím do hry, když mám pocit, že můžu tým nastartovat. Ale přeci jen je
znát, že jsem to tři roky neměl pořádně v ruce, a to je strašně znát. A
pak stejně když chci něco udělat, tak mě nic neposlouchá (smích). Každopádně
kolem sebe potřebuju tým, který i když dělá chyby, tak do toho dává srdce.
(pb)
Petr Býma