Na trenérské stáži v Paříži

V tomto článku bych Vás rád seznámil se svou návštěvou profesionálního ragbyového týmu v Paříži, Stade Français Paris, kde jsem měl možnost strávit kompletní tréninkový týden před zápasem v Bayonne. Celý týden byl velmi inspirativní a plný myšlenek, které bych Vám rád přiblížil.

Můj první kontakt a příchod do klubu

Po příchodu na stadion, kde trénuje francouzský tým, mě přivítal Stephan Du Toit (Jihoafričan, hlavní trenér silové a kondiční přípravy), představil mě dalšímu kondičnímu trenérovi Andremu Volsteedtovi a následně zbytku trenérského štábu, kam patří sportovní vědci, nutriční terapeutka, sportovní psycholog a vedení týmu (management).

Nakonec jsem byl seznámen i se samotnými hráči. Ti jsou zde na profesionální úrovni, unikátní nejen svou genetickou dispozicí, ale také lidskostí. Pokora a vzájemný respekt jsou naprostou samozřejmostí. Hráči jsou stejného formátu, jako např. Messi ve fotbale, Phelps v plavání a podobně. Například kapitán týmu, reprezentant Francie, ,,dvoumetrová hrouda svalů" Yoann Maestri je příkladem skromnosti a vyrovnané osobnosti, která se neustále učí a zdokonaluje po všech stránkách, nemá potřebu si zbytečně zvyšovat ego, ukazovat majetek nebo vlivy na sociálních sítích.

Zaměření stáže

Stáž byla zaměřena na silovou a kondiční přípravu. Po seznámení se všemi jsem dostal program celého týdne a následovaly tréninky kondice v posilovně, cvičení v bazénu, dále rehabilitační cvičení, fyzioterapie a mentální příprava. Musím konstatovat, že po shlédnutí výsledků práce cvičení z bazénu a cílené, efektivní rehabilitace i s postupem by se takto mělo více pracovat v ČR. Odpoledne byl čas na diskuzi a důležité otázky, proč dělají věci, jak je dělají a jak by se chtěli zlepšit.

Ve Stade Français je kladen maximální důraz na výkon. Hráči jsou stimulováni k úžasným výsledkům. Tréninky mají jasný řád a cíl. Hráči jsou sledováni GPS při každém kontaktu s plochou hřiště. Zajímavá byla role „sportovního vědce", tento pracovník má na starost právě práci s daty, GPS, ale i sledování aktualit v oblasti sportovní vědy a výzkumu. Každý týden sepisuje aktuální informace do krátkých odstavců a posílá je všem trenérům. Tak má tým neustálý přísun aktuálních informací.

Tým v tréninku

Trénink byl monitorovaný GPS, okamžitě tak lze pozorovat, jestli hráč potřebuje zvýšit intenzitu nebo ne. Pokud bylo potřeba, ihned komunikoval s trenérem. Když všichni v týmu pracují, má velkou sílu. Z mého pohledu jsem takovou intenzitu tréninku ještě neviděl. Dále následovaly individuální dovednosti jako kopání, auty a mlýny. Na závěr došlo i ke komunikaci s fanoušky, kteří se přišli podívat na trénink.

Následující den byl hodně o individuálních potřebách hráčů (rehabilitace, tréninky a cvičení před operací). Největší překvapení pro mě byla systematická práce se zraněnými hráči. Rehabilitace je naplánovaná s lékařem a fyzioterapeutem. Trenéři poté pracují na zdravých částech těla. Tak se daří hráče vracet dříve do hry. Poslední den jsem měl diskuzi s mentálním koučem týmu, který mě provedl celým procesem mentální přípravy u těchto vrcholových sportovců.

Přenesení do českého prostředí

Pokud bych měl porovnat postavení této přípravy s přípravou u nás v Českém ragby a na Dukle, musím říci, že profesionální týmy jako např. právě Stade Français mají nejen lepší zázemí, ale mnohdy i lepší geneticky vybavené jedince. Dále, pokud srovnám funkci, kterou vykonávám na Dukle u sedmičkového ragby, tak ve Francii ji vykonává minimálně 3-5 lidí. Díky tomu se každý trenér může soustředit na svou oblast a společně tak tvoří skvělé výsledky týmu.

Rád zdůrazňuji pravidlo, že je důležité, aby se u nás i neprofesionální hráči chovali profesionálně, pokud chtějí mít nějaké výsledky. Musí se starat o svůj výkon, zdraví a prevenci zranění. S tím úzce souvisí kvalitní stravování, spánek, ale například i to, jak člověk sedí, jak stojí, jak se dostane do normálu ze sedavého zaměstnání nebo školy, aby neprohluboval svoje patologie v tréninku nebo zápase. Zlepšit jí mohou například tréninkem mobility, myofasciální autorelaxací, stabilizací a podobně .

Prioritou u nás je seznámit hráče a vzdělat je v této oblasti. Díky tomu se nám neustále daří hráče zlepšovat. Některé z těchto variabilit testujeme ve sportovní laboratoři. Máme systém, který pracuje jak s tréninkem, tak i se stravováním, spánkem, životním stylem (sezení, posturou těla, …). Co beru jako pozitivum je, že zranění se nám díky těmto aspektům daří držet na minimum.

Specifické tréninky a jejich propojení zde v textu rozebírat nebudu, jelikož by to bylo vytržené z kontextu, ale spíš shrnu příběh trenérů a myšlenky, které by měl slyšet každý pracující ve sportu:

• V tomto profesionálním týmu se netestuje do maxima, i když je sport silový
• Běžecká kondice se dělá max. do 60 m a necvičí se s maximálními váhami
• Monitoring dělají každý týden (flexibilita, pohyblivost, atd.)
• Propojenost fyzioterapie a efektivnost rehabilitace
• Nekažte vodu a nepijte víno. Zažil jsem to i na univerzitě, kde hodně vyučujících, kteří učili sport bylo obézních nebo teoretici, kteří nikdy nekopli do míče nebo neudělali dřep
• Musíte být čerstvý, pokud nebudete čerstvý, nebudou vaši hráči čerstvý a dostávat 100%, kteří oni potřebují
• I v tomto týmu bojují s jednou věcí, a to je váha hráčů. Pokud hráč má více než by potřeboval, hlídá se jeho stravování, pokud to dál nefunguje, hráči je přidán aerobní, ale i anaerobní trénink (trochu old school, ale funguje :-))
• V týmu jsem viděl asi jednu z nejlepších běžeckých rehabilitacích
• Každý trenér mel jiný přístup, jeden byl spíše vědecký, druhy více pocitový a třetí čerpal z knížek a zkušeností. Neřeknu vám, který přístup je ten správný, ale níže se o tom ještě zmíním
• Nebojte se čerpat z jiných sportů. Z každého sportu lze napasovat něco na váš daný sport, ať jde např. o běhání a agility z kterých může čerpat ragby z fotbalu a jiné
• Budujte networking s ostatními trenéry a učte se navzájem od sebe
• Vzdělávejte se (obdržel jsem doporučení na cca 30 knih, kdyby měl někdo zájem :-))
• Došel jsem ke zjištění, že všichni trenéři bojujeme s podobnými výzvami. Například s monitoringem hráčů, který se musí dělat každý den. Vyplňovat informace o spánku, tréninku apod. V Stade Francais s tím bojovali také, poté pořídili tablety a hráči vyplňují vždy při příchodu na stadion.

Celý můj pobyt bych popsal třemi slovy COMMITMENT - HUMBLE - HUSTLE HARD

Kdo si dočetl článek až sem, děkuji za přečtení. Pro české ragbyové kluby bych rád začal v rámci vzdělávání ČSRU přednášet workshop „ Být jako profesionální ragbista ". Kde budu sdílet postupy, vědomosti a přístupy nejen k silovému a kondičnímu tréninku, které jsem načerpal ve Stade Français, ale i ve Worcester Warriors z předchozích let.

Zkontaktovat mě můžete přes email pluhar.ma@gmail.com s předmětem Workshop: Být jako profesionální ragbista.

Rád bych tímto poděkoval Tondovi Brabcovi a Richard de Jäger (RDJ Sports Development) díky jejich mezinárodnímu programu pro hráče, trenéry a funkcionáře by tento International Mentorship nebyl možný.

Marek Pluhař
Hlavní kondiční trenér ČSRU

(AB)